Jak zmírnit bolest a zvětšit rozsah pohybů v rameni 2.část

Ramenní pletenec je nejsložitějším kloubem v lidském těle. Skládá se ze čtyř jednotlivých kloubů, které spojují vzájemně kosti hrudní, klíční, pažní a lopatku. Ramenní kloub je zesílen vazy a kloubním pouzdrem.  Kloubní pouzdro je zesíleno rotátorovou manžetou. Jamka na lopatce je malá a mělká vůči hlavici pažní kosti. Jamka je zesílená labrem – vazivově chrupavčitým lemem, které se často poruší. Nahoře se upíná šlacha dlouhé hlavy bicepsu, kdy při její přetížení může dojít k utržení lemu. Více jsem anatomii ramenního pletence věnovala v článku:  Bolest ramenního kloubu

Ramenní kloub je nejpohyblivější kloub a snadno zranitelný.

 Možnosti terapie

Při léčbě zejména chronických bolestí ramen je třeba být velmi trpělivý. Konzervativní léčba má v mnoha případech velmi dobré výsledky, ale trvá často měsíce, než dojde k uspokojivému zlepšení stavu a je úspěšná zejména v počátečních stádiích.

Konzervativní léčba zahrnuje klid, vynechání bolestivých pohybů, úpravu pohybových aktivit – u sportovců zejména vyloučení aktivit s paží nad hlavou, nesteroidní antiflogistika, eventuelně rozumnou aplikaci kortikoidů do subakromiálního prostoru (uvádí se maximálně 3-krát), fyzikální terapii a fyzioterapii. Cílem fyzioterapie je obecně posílení dynamických stabilizátorů glenohumerálního kloubu, zejména dolních fixátorů lopatek a stabilizačního svalstva lopatky .

Operační léčba přichází na řadu tehdy, když obtíže pacienta i přes veškerou konzervativní terapii přetrvávají. Operační léčba spočívá v revizi subakromiálního prostoru, rotátorové manžety, její rekonstrukci a zmenšovací plastice příslušné části akromia – tzv. akromioplastice. Často se provádí artroskopicky.

V minulosti ramennímu kloubu nebyla věnována dostatečná pozornost a pacienti byli operováni s velkým časovým odstupem od začátku potíží, což zvýšilo počet masivních ruptur rotátorové manžety s  degenerací svalů. Za optimální se považuje provést operaci  u  symptomatických ruptur rotátorové manžety po 3-6 měsících od nástupu obtíží a neúspěchu konzervativní léčby.

Fyzioterapie u bolestivých ramen

Obecným cílem fyzioterapie je obnovení funkčního rozsahu pohybu v ramenním kloubu, posílení dynamických stabilizátorů ramenního kloubu, posílení svalů, které táhnou hlavici pažní kosti dolů a zajištění správné funkce lopatky.

Nejdříve je nutné manuální ošetření: uvolnění hrudníku, fascií, protažení zkrácených vazivových struktur, mobilizace lopatky atd. Poté reedukace pohybového stereotypu. Základem je zajištění stabilního hrudníku, nácvik izolovaného pohybu lopatky vůči pažní kosti a využití rozdílné svalové funkce v opoře či fázi a zařazení “nově nastaveného” zapojování svalů do činností běžného života.

Jak si můžeme pomoct sami?

Nejdříve je důležité zjistit klíčovou oblast svalové nerovnováhy. Doporučuji si přečíst a otestovat se dle článku: Jak zmírnit bolest a zvětšit rozsah pohybů v rameni 1. část. 

Pomocí testů se hodnotí kvalita stabilizace, způsob zapojení a funkce svalů během stabilizace. Posuzuje se svalová souhra, která zajišťuje stabilizaci páteře, pánve a trupu jako základního rámu pohybu končetin. Hodnotí se: správné časové zapojení svalů, držení těla v průběhu pohybu, kontura svalů, vyváženost svalové aktivity a strategie pohybu.

Postup terapie:

1. „Správně“ dýchat
   

Nejdříve je nutné porozumět, jak bránice pracuje….

Povíme si, jak bránice funguje, o její pístové funkci, která mění nitrobřišní a nitrohrudní tlak. Můžeme si  bránici představit jako takovou kopuli, která odděluje dutinu hrudní od břišní. To je víko nádoby a dnem je pánevní dno. Důležité je propojení mezi víkem a dnem. Právě správné držení těla a napřímení páteře, vede k tomu, že ramenní klouby, bránice a pánevní dno jsou nad sebou.

Při nádechu se bránice oploští, opře o nitrobřišní orgány, hrudník se musí rozvinout ve všech směrech (dochází k excentrické kontrakci svalů trupu), uvidíme rozevření spodních žeber do stran, rozvine se oblast pánevního dna a dochází k vytažení (distrakci) páteře díky svalu m. serratus posterior inferior a prodloužení L5-L1 až o 5cm. Což má blahodárný vliv na meziobratlové ploténky a také na prokrvení dolních končetin a tonus (napětí) svalů.

Pokud není správný dechový stereotyp, pak nemůže být správným žádný jiný funkční pohyb. Prof. Lewit.

Vyzkoušejte si:

1. Cvik

Výchozí pozice je vleže na zádech. Dolní končetiny máme na velkém míči a nadlehčíme je. Stále si představujeme, že máme dolní končetiny na míči a jen lehce se ho dotýkáme, jako by byl mýdlová bublina, která nesmí prasknout.  Pokud nemáme velký míč, tak si můžeme dolní končetiny položit na židli. Paže máme podél těla nebo si představíme, že držíme velký míč. Pro kontrolu správného zapojení bránice můžeme mít prsty v mezižeberních prostorech spodních žeber.  V této pozici nacvičujeme brániční dýchání. Při nádechu se spodní žebra pohybují do stran a vytlačujeme naše prsty ven a při výdechu zůstává stejný tlak.

2. Cvik

Ve výchozí pozici jsou paže vzpaženy v upažení a zevní rotaci. Pravý úhel je v loktech. Opora je o vnitřní strany loktů a sponu stydkou. Lopatky nevyčnívají. Hlava je opřená o čelo. Z opěrných bodů se zvedáme. Prsty chceme zem “rozhrábnout” do stran, pupíkem a obličejem utíkáme od podložky a zvedáme se nad zem. Chceme se zvednout a vytáhnout z oblasti střední hrudní páteře.

Při správném provedení nedochází k souhybu spodní části trupu, zvýraznění  valů svalů podél páteře v dolním úseku páteře, zakulacení hrudní páteře, záklonu krční pátaře a aktivaci svalů dolních končetin.

3. Cvik

Jsme na patách, opíráme se o lokty, které tlačíme do podložky a směrem ke kolenům. Vytahujeme se za temenem. Chceme mít rovná záda. Pokud vidíme zakulacení, tak se z toho místa vytahujeme dopředu. Hlídáme si, abychom se neprohnuli v bedrech. Bederní páteř vyztužují břišní svaly zevnitř.

4. Cvik

Můžeme jít také do rotace, kdy se odtlačujeme od předloktí. Trup – hrudní páteř rotuje směrem ke stropu. Hrudní koš se otáčí kolem páteře. Při rotaci vždy máme na paměti, že nejdříve prodloužíme páteř a teprve poté jdeme do rotace. Od spodního předloktí se odtlačujeme a vrchní paže jde do upažení a zevní rotace. Máme na paměti, že nejdříve musíme stahnout lopatku dolů směrem k pánvi.

2.   Všechny segmenty těla jsou v neutrálních, optimálních, centrovaných pozicích během celého pohybu.

To umožňuje ekonomickou práci svalů, maximální svalový tah, optimální zatížení kloubních ploch a má ochranný vliv na klouby a kosti.

Vyzkoušejte si:

1.   Cvik

Výchozí postavení je na kolenou a dlaních. Kolena jsou pod kyčlemi a na dlaně pod rameny. Loketní jamky máme lehce stočené směrem k sobě a směřují mezi palec a ukazováček. Lokty neuzamkneme. Dlaně máme pod rameny, natažené prsty, prostředníčky směřují dopředu.  Od dlaní a kolenou se odtlačujeme od podložky. Vytahujeme se za hlavou. Záda jsou jako stoleček. Hlava je v prodloužení páteře. Špičky směřují k sobě.

2. Cvik

Chodidla máme na šířku boků a dlaně na šířku ramen. Zvedáme pánev směrem ke stropu. Odlačujeme se dlaněmi od podložky. Napřimujeme hrudní páteř. Je mírná flexe kolenních kloubů. Snažíme se, aby kolena nebyly před špičkami.  A tímto cvikem také zvětšujeme rozsah pohybu v ramenním kloubu.

Doporučení na závěr:

Zkuste se srovnat kdykoliv v průběhu dne, když sedíte na židli.

Jak na to?

Sedneme si na okraj židle. Chodidla jsou celou plochou na zemi. Dolní končetiny jsou doširoka rozkročeny na 90 stupňů. V hlezenním, kolenním a kyčelním kloubu je úhel 90 stupňů. Pateř je napřímená. Pánev si můžeme představit jako misku s vodou a snažíme se mít hladinu vody tak, aby nevytekla dozadu ani dopředu. Lopatky stahujeme do “zadních kapes u kalhot”– mírně dozadu a dolů. Hlava se tak automaticky dostává do správného postavení a lehce zatlačíme bradu dozadu, aby byla vodorovně se zemí.

Abychom se dokázali hezky srovnat, může nám pomoct cvičební pás  (Thera-Band) nebo šála, šátek.

Dáme si pás na spodní žebra, tam, kde se lokty dotykají zevní strany hrudníku při pokrčení, překřížíme a uchopíme pás dlaněmi směrem vzhůru,  abychom měli ramena od uší, lokty u těla. Vnímáme náš dech, jak se při nádechu  začne rozšiřovat hrudník. Dýcháme směrem dozadu i do stran.