Bolest ramenního kloubu

S bolestí ramene se setká v průběhu života téměř každý, protože horní končetinu používáme neustále k manipulaci nebo fyzické práci.

Bolesti mohou být velmi různorodé stejně tak jako jejich léčba. Rozdělit můžeme tyto obtíže mezi takzvané strukturální a funkční.

V případě strukturálních změn došlo k určitému poškození tkání, například k utržení jednoho z vazů nebo dokonce šlachy v kloubním pouzdru, jako je tomu často u sportovců.

Bolest, která má fukční původ, tedy k poškození ještě nedošlo, je varovných signálem hrozícího poškození.  K takové bolesti dochází kvůli chronickým dysbalancím a přetěžováním určitých svalů.

Často se bolesti ramenního kloubu projeví ve chvíli, kdy se snažíme zvednout paži až nad hlavu, abychom se pro něco natáhli nebo uložili předmět do vysoké poličky. Typicky pocítíme bolest právě při upažení, kdy je horní končetina ještě těsně pod horizontálou.

Vzhledem k vývoji obtíží není dobré bolest ramene přecházet, protože téměř s jistotou se časem z čistě funkční bolesti stane problém strukturální.

Cílenou fyzioterapií lze bolesti ramenního kloubu poměrně rychle odstranit. Někdy stačí uvolnit vzdálené místo a bolest mizí. Například velmi dobře funguje napřímení a mobilizace hrudní páteře nebo mobilizace žeber a rameno se hned může pohybovat lehčeji.

Velmi efektivní je v tom metoda Dynamické neuromuskulární stabilizace a techniky manuální terapie.

Něco málo z anatomie ramenního pletence

Kostru pletence ramenního tvoří klíční kost (clavicula), která je umístěna na přední straně hrudníku a spojuje hrudní kost (sternum)  s lopatkou.

Lopatka (scapula) je  plochá kost ve tvaru trojúhelníku na zadní straně hrudního koše.  Leží mezi 2. a 7. žebrem. Hřeben lopatky se zdvihá dopředu a zevně v tzv. acromion, na kterém je styčná ploška, díky které je lopatka připojena ke klíční kosti. Z horního okraje vyčnívá hákovitý výběžek – processus coracoideus. Lopatka slouží především jako plocha pro začátek (úpon) svalů, které pohybují pletencem horní končetiny. Vnitřní okraj lopatky je vzdálen cca 5-6cm od hrudní páteře a je s ní rovnoběžně.

Pletenec horní končetiny je k osové kostře připojen klouby sterno-clavikulárním, acromio-klavikulárním a scapulo-thorakálním.

Vlastní kloub ramenní je tvořen spojením lopatky a kosti pažní. Jedná se o kloub kulovitý volný, který má veliký rozsah pohybu. Pažní kost (humerus)  dodává hlavici kloubu, lopatka zase jamku, která je rozšířena chrupavčitým lemem (labrum). I přesto je mnohem menší než hlavice.  Její rozsah odpovídá třetině až čtvrtině plochy hlavice. Jamka ramenního kloubu směřuje zevně a dopředu.

K zesílení pouzdra kloubního přispívají vazy a šlachy kolemjdoucích svalů.

Soubor svalů a jejich šlach zpevňujících pouzdro je označován jako rotátorová manžeta. Jedná se o m. subscapularis, m. supraspinatus, m. infraspinatus a m. teres minor.

Jejich hlavní funkcí je udržování hlavice v jamce glenohumerálního kloubu. Druhou funkcí je samotný aktivní pohyb. M. subscapularis provádí vnitřní rotaci, m. supraspinatus abdukci (upažení), m. teres minor a infraspinatus jsou zevními rotátory. Podle toho, který z nich je postižen při syndromu rotátorové manžety, bývá omezen daný pohyb. Přímo uvnitř kloubu probíhá po přední straně ještě šlacha dlouhé hlavy m. biceps brachii, provádí flexi ramene a lokte.

V místech tlaku a tření se mezi kloubním pouzdrem a okolními útvary vytvářejí bursy (tíhové váčky). Nejčastěji dochází k uskřinutí a iritaci bursy pod acromionem.

Kdy dochází nejčastěji k bolesti ramene

Nejčastější příčina je v poškození měkkých tkání a svalů rotátorové manžety, které mohou být zánětlivé nebo degenerativní.

Nejčastěji se jedná o impingement syndrom – tedy o bolestivý útlak měkkých struktur ramenního kloubu a tím dochází k menšímu prokrvení úponových částí šlach. Příčinou bývá práce s pažemi nad hlavou,  vnitřně rotační postavení pažní kosti, předsunuté držení ramen při zvětšeném zakulacení hrudní páteře.

Vyústěním může být ruptura (prasknutí) manžety a kloubního pouzdra.

Vyskytuje se často u sportovců, jejichž aktivita se uskutečňuje se vzpaženými končetinami (baseball, tenis, plavání, hod oštěpem), u starších lidí bývá hlavním faktorem zaměstnání.  Častěji u mužů na dominantní končetině.

Dále může dojít k porušení labra – chrupavčitého lemu na lopatce. Jedná se o místo úponu dlouhé hlavy m. biceps brachií. Může dojít k přetížení, natžení až k SLAP lézi. Často na podkladě nestability ramenního kloubu. Roztžení labra je ochranou úponu bicepsu.

Typické bolesti a omezení pohybu

Nemocní si stěžují na bolesti (lokalizované obvykle na přední stranu ramena nebo paže) a funkční omezení v oblasti ramena. Bolest se zvětšuje při pohybech, především prováděných nad hlavou, často se objevuje také v noci. Postižení si mohou stěžovat na svalovou slabost, která omezuje aktivní vzpažení (musejí si pomáhat druhou rukou). Na problém s m. supraspinatus ukazuje bolest a slabost při počátku upažování, pro m. infraspinatus je charakteristické omezení a slabost zevní rotace, při postižení m. subscapularis vázne a je oslabena vnitřní rotace. Jako pomocné vyšetření lze zvolit RTG, ultrazvuk (UZ) a magnetickou rezonanci (dodává nejpřesnější informaci).

Základem léčby je konzervativní terapie – fyzioterapie. Doplněna je fyzikální léčbou, někdy také medikamentózní (analgetika, nesteroidní antirevmatika, lokální aplikace kortikoidů do subakromiálního prostoru). Dalším východiskem bývá řešení chirurgické, opět ve spolupráci s fyzioterapií.

V dalším článku Vás se můžete těšit, že se dozvíte, vyšetřit ramenní kloub a možnostmi fyzioterapie a autoterapie.