Jak zmírnit bolest a zvětšit rozsah pohybů v rameni

1.část

Ke stanovení správné léčby u bolestivého ramene, je důležitá pečlivá anamnéza a vyšetření.  U mladších lidí a u sportovců do 35 let se setkáváme nejčastěji se sekundárním impingementem a problémy souvisejícími se svalovou dysbalancí a instabilitou. U starších lidí nejčastěji vzniká impingement syndrom na podkladě ruptury – natržení  rotátorové manžety.

Vyšetření ramene

Anamnéza

Je důležité uvědomit si,  kdy se bolest objevuje a její závislost na typu aktivity a jiných faktrorech jako je denní doba,  teplo/chlad atd.

 Kde se bolest objevuje. Nejčastěji bývá  přetrvávající bolest na přední ploše ramenního kloubu při zvednutí  horní končetiny nad úroveň ramena.  Bolesti se postupně zvětšují, dostavují se i noční bolesti, zejména při lehu na postižené končetině. V pokročilém stadiu je bolestivé  jakékoliv zvednutí paže (např.při čištění zubů nebo česání).

Dále si všímáme postavení lopatky, svalového napětí svalů ramenního pletence a přenos dechových pohybů do oblasti horního hrudníku a ramene.

Můžeme si udělat brániční test.

Položíme si prsty do mezižeberních prostor spodních žeber a na zadní část břišní stěny. Sledujeme zda-li se při nádechu rozšíří mezižeberní prostory a dokáže se vyšetřovaný proti našim prstům opřít. Při správném provedení se dolní žebra při nádechu pohybují do stran, páteř zůstává napřímená a není souhyb ramen.

Vyšetření pohmatem, kdy se snažíme určit místo maximální bolestivosti. Bolest na předním okraji akromiona je typická pro primární impingement syndrom, skloubení acromionu a klíční kosti svědčí pro artózu atd.

Vyšetření hybnosti vyšetříme rozsah pasivní  a aktivní hybnosti a vždy srovnáme s druhou stranou. Omezení vnitřní rotace u sportovců svědčí pro zkrácené kloubní pouzdro. Dále sledujeme scapulothorakální rytmus – při zvedání paže jaké je postavení  lopatky. Dalším testem je test elevace – zvedání paží.

Test elevace paží

V pozici vleže na zádech zvedáme paže do 120 stupňů. Můžeme klást i odpor proti pohybu. Díváme se, zda při provádění testu nedochází k souhybu hrudníku, nevytváří se prostor v oblasti přechodu hrudní páteře v bederní, zda se ramena nezvedají k uším a jak pracují břišní svaly.

Dalšími testy, kterými můžeme využít  z DNS metody je pozice Medvěd, Test vleže na břiše 3. Model, Test kleku nebo Test vrata.

Test medvěd

Výchozí pozice je v kleku na čtyřech. Nohy jsou na šířku pánve s oporou o špičky, dlaně na šířku ramen. Zvedáme kolena a pánev ke stropu. V pozici se snažíme vydržet a přenášíme těžiště vpřed a vzad. Při svalové nerovnováze dochází ke „kulacení“ zad, naklopení pánve vzad, kotníky jdou k sobě a zvedá se palcová strana chodidla. Dlaň je opřená jen o malíkovou část. Je zvýšená aktivita prsních svalů a svalů, které zvedají lopatky k uším.

Pozice 3. měsíce vleže na břiše

     Ve výchozí pozici jsou paže vzpaženy v upažení a zevní rotaci. Pravý úhel je v loktech. Opora je o vnitřní strany loktů a sponu stydkou. Lopatky nevyčnívají. Hlava je opřená o čelo. Z opěrných bodů se zvedáme. Prsty chceme zem “rozhrábnout” do stran, pupíkem a obličejem utíkáme od podložky a zvedáme se nad zem. Chceme se zvednout a vytáhnout z oblasti střední hrudní páteře.

Při správném provedení nedochází k souhybu spodní části trupu, zvýraznění  valů svalů podél páteře v dolním úseku páteře, zakulacení hrudní páteře, záklonu krční pátaře a aktivaci svalů dolních končetin.

Test kleku

Výchozí poloha je v kleku na čtyřech. Stehna a paže směřují kolmo k zemi. Opora je o dlaně a kolena, která jsou na šířku pánve. Při testu postupně přesuneme váhu těla nad dlaně a zpět. Pohyb se děje v kyčlích, ramenou a kolenou. Sledujeme postavení páteře, zakřivení páteře, oporu o dlaně – jestli není váha jen na malíkových hranách, symetrii svalů podél páteře a aktivitu svalů na dolních končetinách.

Pokud máme bolesti ramene, tak v této pozici neudržíme napřímenou páteř. Dochází k poklesu hrudníku a zvýraznění prohnutí v oblasti přechodu hrudní a bederní páteře. Vnitřní okraj lopatky vyčnívá, pažní kost je rotována dovnitř, loketní kloub je pokrčený a není správná opora na dlani. Spíše je zatížena malíková část dlaně.

K vyšetření svalů rotátorové manženty se provádí odporové testy. Které provádí fyzioterapeut nebo ortopéd. Slouží k ozřejmění bolestivé struktury, zhodnocení tíže postižení,  k přesnému zacílení pomocných technik, jako je rázová vlna, tejpování a  rozhodnutí, zda je nutný operační výkon.

Například typickým příznakem, při impingement syndromu, je bolestivý oblouk („painful arc), při upažení paže v rozsahu 60° – 120°, kdy se provokuje bolest pod předním okrajem akromia. Při upažení proti odporu je bolest intenzivnější. Bolest typicky mizí v momentě, kdy vyšetřující uchopí pacientovu paži a ten relaxuje svalstvo a nechá horní končetinu uvolněnou .

Důležité je také vyšetření měkkých tkání a volnosti vazů tzv. vazivové laxicity.  Nejužívanější test je test palec/předloktí. Je-li vzdálenost upaženého palce při flexi zápěstí od dlaňové plochy předloktí menší než 4 cm, je test pozitivní.

K upřenění diagnózy slouží zobrazovací metody (RTG vyšetření, Ultrazvuk ).  Zobrazovací metoda, která jasně přispěla ke zlepšení diagnostiky a léčby ramenního kloubu je bezesporu artroskopie. Upřesní typ, lokalizaci a rozsah poškození rotátorové manžety. Je zároveň zdrojem cenných informací o stavu nitrokloubních struktur v ramenním kloubu. Tyto metody však nenahradí pečlivou anamnézu a klinické vyšetření.

S možnostmi terapie a fyzioterapie Vás seznámím v navazujícím článku.