Vadné držení těla

Vadné držení těla

Držení těla je řízeno určitým programem v mozku, který je částečně geneticky daný. Tento pohybový program můžeme hodnotit podle psychomotorického vývoje miminka už od narození. V průběhu prvního roku života dochází k fixaci pohybových programů do podvědomí a v této době je také nejlépe ovlivnitelný fyzioterapií.

Existuje mnoho odlišných názorů na to, co již je a co není vadné držení těla, a to zejména proto, že se do hodnocení vadného držení těla promítají faktory mechanické, psychické, ekonomické, vývojové,  ale i estetické.

Jde tedy o širokou škálu funkčních poruch páteře a svalstva bez strukturálních změn. Projevuje se změnami ve tvaru reliefu těla, které lze volně vyrovnat.

Vadné držení těla je nejčastěji způsobeno svalovými nerovnováhami. Některé svaly mají zřetelnou tendenci k útlumovým projevům (oslabení, nízké aktivitě), u jiných svalů naopak sledujeme tendenci k vysokému napětí a svalovému zkrácení.

Z pohledu fyzioterapie můžeme za správné držení těla označovat takové, u kterého jsou zajištěny optimální svalové souhry, které umožňují ideální nastavení kloubů všech segmentů lidského těla. Jedinec se pak dobře adaptuje na vlivy zevního i vnitřního prostředí, nemá bolesti zad ani jiné obtíže. Jeho držení těla působí  na okolí hezkým estetickým dojmem.

V obraze vadného držení těla je často vidět:

•  předsunuté držení hlavy, záklon v krční páteři
• kulatá záda, odstáté lopatky, ramena směřující dopředu a nahoru
• vnitřně rotační postavení v ramenou
• spodní žebra vyčnívají
• addukce a vnitřně rotační postavení v kyčelních kloubech
• nohy do X
• prolomení kolenou vzad
•  zvýšené prohnutí v oblasti bederní páteře, předsunuté držení pánve
• oslabené břicho
• ploché nohy, bolesti přednoží, vbočené palce.

Příčiny vadného držení těla lze tedy hledat již v kojeneckém věku, kdy dítě neprojde ideálními vývojovými stupni, a tak nedojde k dostatečnému vzpřimování páteře. Klíčové období pro rozvoj správného držení těla je období prvního vzpřímení – tedy 3 měsíc věku dítěte. V pozdějším věku patří mezi rizikové faktory nedostatek pohybu, převaha statického zatížení, tj. sezení, práce u počítače, sport s jednostranným přetěžováním (např. tenis), nevhodná pracovní či odpočinková poloha, nevhodný způsob provádění běžných činností všedního dne.

Rizikovými faktory pro vznik vadného držení těla jsou i vady zraku a dechové obtíže.

Dýchání hraje v držení těla velkou roli a často právě v dospělém věku může být nevhodný dechový stereotyp zdrojem různých bolestí zad.

Terapie je obecně zaměřena na odstraňování svalové nerovnováhy.

Držení těla je řízeno, jak již bylo řečeno, programem. Proto je možná pouze krátkodobá korekce držení těla, nikoliv dlouhodobá. I proto se setkáváme s tím, že instruktáž o správném držení těla a jeho nácvik, není účinná. Nestačí ani zkrácené svaly protahovat a ochablé posilovat. Je nutné vytvořit nový program, ve kterém budou prvky správného držení těla zavzaty.  A proto se využívají techniky založené na tzv. neurofyziologickém podkladě metoda DNS – Dynamická Neuromuskulární Stabilizace.

U dětí zhruba do předškolního věku má význam cvičit Vojtovu reflexní lokomoci, u starších jedinců je pak vhodné využít prvky z metody DNS, senzomotoriky, Klappovo lezení a další fyzioterapeutické metody. Můžete se inspirovat eBookem Cvičení nejen pro školáky, aby měli zdravá záda.

U dětí je veliký úkol na rodičích, kteří by měli dítě dostatečně motivovat. Neuvolňovat dítě z tělocviku (nejsou-li jiné závažné důvody), dbát na ergonomii sedu a dostatek pohybu. I výběr aktovky má v problematice vadného držení těla, své místo.