O kyčelním kloubu

Anatomie kyčelního kloubu

Kyčelní kloub je kulový omezený. Je výrazně stabilnější a méně pohyblivý oproti ramennímu kloubu. Je to nosný kloub trupu, který má také balanční funkci, protože udržuje rovnováhu. Fylogeneticky není plně adaptován na bipedální lokomoci.

Kloubní plochy kyčelního kloubu tvoří jamka na kosti kyčelní, která vzniká srůstem tří kostí a hlavici stehenní kost. Jamka je hluboká a je rozšířena o labrum -chrupavčitý lem, který uzavírá kyčelní kloub. Kloub je zpevněn vazy a svaly.

Svaly jsou nástrojem, které nastaví postavení pánve, umožní správný pohyb pánve a aktivní břišní svaly, aby udrželo pánev ve správném postavení. Tah svalů má také formativní vliv na tvar stehenní kosti. V místech tření jsou uloženy váčky – bursy, které odlehčují třecí místa mezi kostmi, šlachami a úpony svalů. Napomáhají volnému a lehkému pobybu v kloubu. Může vzniknout bursitida, pokud se bursa zanítí při nadměrném namáhání, přetěžování, Ve váčku se může ukládat vápník a to vyvolává bolest.

Tvar kyčelního kloubu je výrazně podmíněn kvalitou morfologického vývoje . Postavení dolních končetin, potažmo celé postury závisí na tvaru a zaúhlení stehenní kosti a jamky kyčelního kloubu.

U dospělých nejčastěji vzniká bolest v kyčli na podkladě degenerativního onemocnění – koxartrózy.  Na vzniku se mohou podílet faktory dědičnosti, chronické přetížení, traumatické změny nebo tzv. vrozená dysplázie kyčelního kloubu. Bolest se promítá do třísla a po vnitřní straně stehna ke koleni. Bývá omezen rozsah pohybu do vnitřní rotace.

 Koxartróza bývá nejčastějším důvodem k provedení náhrady kyčelního kloubu endoprotézou.

Dalším onemocněním je Femoroacetabulární impingement (FAI). Vyskytuje se kolem 20-30roku. Bolest bývá lokalizovaná do třísla nebo do středu hýždě. Projevuje se především při delší chůzi, běhu nebo delším sezení v autě. Bývá také občasná bolest v oblasti bederní páteře a kříže. Napodobuje často blokádu SI (křížokyčelního) skloubení. Na straně FAI je vleže na zádech větší zevní rotace v kyčelním kloubu.

U sportovců, kde jsou kladeny zvýšené nároky na rozsah pohybů v kyčelním kloubu, jako jsou golfisti, fotbalisti, hokejisti ale i tanečníci, může dojít k labrální lézi, tedy k poškození chrupavčitého lemu jamky. Ta se projevuje hlubokou bolestí v třísle, omezení a pocit ztuhlosti pohybu. Může se při pohybu objevovat přeskakování a lupání.

Mezi nejčastější mimokloubní poruchy patří entezopatie a to v místě úponu adduktorů, hýžďové svaly v oblasti velkého trochanteru a ischiokrurální svaly v oblasti sedacího hrbolu.

V diferenciální diagnostice je nutné odlišit, zda není příčinou oblast bederní páteře, tříselná kýla, námahou zlomenina raménka stydké kosti nebo onemocnění orgánů uložených v pánvi.

Vyšetření kyčelního kloubu

Co Vás bude čekat na fyzioterapii při těchto potížích? Nejdříve je důležité vyšetření a poté terapie. Po terapii následuje zase vyšetření, kdy zkontrolujeme, jaký efekt měla terapie, zda se například změnilo držení těla, rozsah pohybů a svalové napětí.

Vyšetření stoje

Při vyšetřování kyčelního kloubu si zejména všímáme tvaru, kontury hýžďových svalů, napětí svalů kyčle, postavení stehenních kostí, pánve a jaká je odezva na trupu.

Stoj na jedné dolní končetině

Jedná se o tzv. Trendelenburgovu zkoušku. Když je pozitivní, tak pánev klesá na straně zvednuté dolní končetiny a dochází k rotaci vzad. Všímáme si rozsahu pohybů v kyčli a v koleni, postavení pánve, chodidel, kdy vidíme, že středonoží chodidla i pata je zatížena na palcové straně. Sledujeme také odezvu na trupu, zda nedochází k úklonu nebo záklonu. Zkouška se může ztížit přidáním podřepu na jedné dolní končetině nebo poskoky.Chůze

Při chůzi je nutná v oblasti kyčelního kloubu souhra svalů, zejména těch, které vzpřimují kyčelní kloub a rotují pánev.

Podmínkou fyziologické chůze mimo kyčelní kloub je pohyblivost chodidla a zapojení svalů, které vzpřimují klenbu nohy, stabilita pánve, bederní páteře a Th/L přechodu a samozřejmě vzpřímení a rotabilita střední části hrudní páteře.

Pozice z metody DNS – Dynamická neuromuskulární stabilizace

Uvedu nejdůležitější pozice, které si můžete vyzkoušet sami.

DNS klek

Můžete si vyzkoušet lézt dopředu a vzad. Sledujeme, co se děje při odlehčení jedné z končetin nebo protilehlá horní a dolní končetina. Zda se nevychyluje trup do strany, postavení hlavy, krční páteře, lopatek, hrudníku, pánve, rozsah pohybu, zapojování svalů a opora o ruku.

DNS Medvěd

V této pozici se zvýrazní zatížení chodidel na vnitřní nebo vnější straně. Důležitá je provázanost kvalitní opory horní a dolní končetiny.  Ztížit pozici můžeme nadlehčením jedné dolní končetiny a zhodnotíme schopnost stabilizovat pánev.

DNS dřep

V pozici si všímáme osy dolních končetin, postavení plosek, trupové asymetrie, zatížení dolnních končetin, rotace a sešikmení pánve , zakulacení bederní páteře při nedostatečném rozsahu pohybů v kyčelním kloubu.

Samozřejmě je také důležité vyšetřit rozsah pohybů v kyčelním kloubu – tedy fázickou hybnost. Porovnáme rozsah pohybů kyčelních kloubů. Izolovaná flexe v kyčelním kloubu. Vleže na zádech máme obě dolní končetiny natažené, paže máme podél těla a zvedneme pokrčenou jednu dolní končetinu. Sledujeme rozsah pohybu, který porovnáme s druhou končetinou. Všímáme si trajektorie pohybu a bolesti, kdy a kde se objevuje.

Dalším vyšetřením je izolovaná extenze ve stoji s oporou. Stoupneme si ke stěně, dlaněmi se od stěny odtlačujeme a jednu dolní končetinu zanožíme. Zase porovnáváme obě dvě strany, strategii pohybu, zapojování svalů a bolest, jestli se objeví a kde.

Posledním vyšetřením je vyšetření izolovaných pohybů kyčelního kloubu.

Můžeme si vyzkoušet tento cvik. Lehneme si na záda, paže jsou podél těla a dolní končetiny máme natažené. Poté jednu dolní končetinu zvedneme a pokrčíme v kyčli a v koleni do 90stupňů. Koleno pokrčené nohy směřuje ke stropu a snažíme se kolenem nakreslit kroužek na stropě.

Fyzioterapie kyčelního kloubu zahrnuje manuální techniky, kdy se ošetřují se bolestivé body, protahují vazivové struktury, mobilizace páteře a nohy atd. Dále reedukace pohybového stereotypu kyčle. Je důležité zajistit souhru mezi hrudníkem a pánví, centraci segmentů, využití rozdílné svalové funkce a poté zařazení správné aktivace svalů do činností běžného dne.

Součástí terapie jsou režimová opatření a doporučení vyvarovat se pohybům, které vyvolávají bolest.